Jak to vlastně všechno začalo aneb jak jsem ke Kessince přišla
Všechno to vlastně začalo po skončení Mistrovství světa agility v r.2006,které se konalo ve Švýcarské Basileji. Účastnila se ho i tehdy 13-letá Adéla Králová a to, že jsme vyhráli zlato se objevilo i v novinách. Mamka se o to začala zajímat a jednou se mě zeptala jestli by mě tento sport nebavil a já jo, že určitě, tím to ale na nějakou dobu ustalo. Až jsme byli na vánoční procházce a zase jsme tohle téma nějak nadhodili a začali jsme přemýšlet jaké by to bylo mít druhého psa. Nějak jsme to museli ještě sdělit taťkovi, který do té doby o tom neměl ani tušení. Ten na to nakonec kývl (stejně si myslím , že to udělal jenom proto, že já vždycky chtěla domů koně:-) a koupit druhého psa ho výjde levněji:-)) Dostala jsme ale určité podmínky,jako třeba že to má být fenka abychom neměli problémy s naší fenkou Benny a musí to být nějaké malé plemeno.To že mám mít fenku mi nevadilo, horší to bylo s tím malým plemenem. Už tehdy se mi totiž líbila borderka, ale ta se zdála našim pořád velká. A tak jsme natrefili na kernteriéra. Ve všech směrech nám vyhovoval. Dohodli jsme se že ho dostanu, když udělám příjmačky na střední školu. Jo lidi míní, inzeráty mění. Prostě jsme na jeden natrefili asi dva týdny potom co jsme se na tomhle domluvili:-) a jeli sena štěňátka podívat (tehdy nás prostě nenapadlo se podívat po chovatelských stanicích a koupit kerníka s papírama, říkali jsme si že je to zbytečné, no dneska už bych tuhle chybu neopakovala, i když díky ní mám zase skvělého parťáka:-)). Bylo nám řečeno, že matka u porodu zemřela a na otce jsme se myslím ani nevyptávali, uviděli jsme ty dvě kuličky a okamžitě jsme se do nich zamilovali. nebylo si ani těžké vybrat, byla tam fenečka a pejsek. S majitelkou jsme se na všem domluvili a za týden jsme si pro toho prcka jeli.
Když rostla, bylo nám jasné, že z ní kern asi nebude. První čeho jsme si všimli, byla její bílá náprsenka a kdo kerny zná, ví že tu teda mít nemůže, srst má tak napolo kerní, má ji hezky drsnou, ale není prostě tak typicky chlupatá. A její výška, je to náš prcek, který má jenom 25 cm, takže 3 cm pod standardem. Kerní povahu teda ale má a občas s ní člověk nehne, ani kdyby se na hlavu stavěl.
Prostě a jednoduše nám z ní vyrostl slušný kříženec. Je ale moje a jsem ráda zato že ji mám. Ona bude vždycky ta první, díky které jsem se to vše okolo psů naučila.